Dabingforum.cz

F.B.Kunc [někdy též jako František Břetislav Kunc]
Narozen: 1922
Zemřel: 198x
Povolání: úprace dialogů a výjimečně také režisér českého znění. V 70. a 80.letech činný ve Filmovém studiu Barrandov dabing. Též známý autor filmových námětů a scénářů (Únos, Bomba, Mykoin PH 510, Nahá pastýřka, Rakev ve snu viděti ...).

České dialogy:
1982 Dle svých sil a vědomí
1982 Útěky
1980 Živá mrtvola
1973 Nevděk světem vládne
1972 Bullittův případ [1.dabing FSBd] (s Irenou Skružnou)
1972 Pim, Pam a Pumíček (+ komentář)
1972 Velký flám (s Irenou Skružnou)

Český komentář:
1980 Formule jedna
1978 Svátek divočiny
1978 Velká kniha života
1973 Africký slon
1971 Vzpomínky na budoucnost [1.dabing FSBd]

Překlad:
1976 Volný jako vítr

Narozen 1922. (Český hraný film IV. 1960-1970)

Něco málo k F.B. Kuncovi ze Synchronu 4/2008 v článku Neučesané vzpomínky Vladimíra Bystrova, mj. s. 20-21

"...
Na tento rozhovor navazuje ještě další vzpomínka.
Bylo to někdy počátkem září. Seděl jsem v kanceláři svého přímého nadřízeného ústředního dramaturga F. B. Kunce. Sekretářka Zdenička nám uvařila kafe. Břéťa Kunc byl nepochybně velice vzdělaný a hodný člověk. Nebyl příliš úspěšným scenáristou a také jako hlavní dramaturg tvůrčí skupiny, kterou několik let vedl spolu s protřelým filmovým matadorem Bohumilem Šmídou, nepatřil k nejvýraznějším. Ve funkci ústředního dramaturga projevoval však obrovskou míru vstřícnosti a konsensuálnosti při neustálém manévrování mezi zájmy a projekty tvůrčích skupin a představami a tlaky stranického establishmentu a především uměl trpělivě naslouchat tvůrcům a hledat maximálně přijatelný kompromis mezi tradiční kinematografickou výrobou a náročnými uměleckými koncepty. Mám dojem, ale možná se mýlím, že měl za sebou nelehkou zkušenost z nacistického koncentráku a do komunistické strany vstoupil hned po válce. Přesně si však pamatuji, že velice miloval svou ženu a dva syny a vždy
několikrát denně telefonoval domů. Vedli jsme spolu mnoho velice otevřených rozhovorů a mnohokrát mne varoval před různými zákeřnými stranickými šíbry a některými všeho schopnými filmovými tvůrci.
Zeptal jsem se Břéti otevřeně, proč ještě zůstává v komunistické straně, když mu po vpádu vojsk muselo být jasné, o co jde a spousta členů strany už vrátila nebo zahodila stranické legitimace.
Odpověděl mi, pravda, s trochu provinilým úsměvem: „Víš, když já tomu pořád věřím.“
A bylo vymalováno.
Za normalizace byl koncem října devětašedesátého odvolán z funkce ústředního dramaturga a odsunut do dabingu. Byl roztrpčený a při náhodných setkáních se usmíval jen když mluvil o svých synech. Jestli se nemýlím, tak později ovdověl a záhy nato zemřel."

Narozen: 31.01.1922, Klimkovice u Ostravy
Zemřel: 21.09.1982, Praha