Několikrát tady na fóru zazněl dotaz, proč se k nám před revolucí nedostaly filmy Louise de Funèse
Zelňačka a
Lakomec. Nedávno jsem si uvědomil okolnosti a souvislosti, které myslím, tuto skutečnost celkem uspokojivě vysvětlují. Jak je zmíněno na českých stránkách o Mayovkách a jak také zaznělo párkrát tady na fóru, v 80. letech byla v Československém státním filmu zavedena úsporná opatření. A zároveň, pokud se nemýlím, platilo pro uvádění zahraničních filmů v československých kinech pravidlo, že filmy ze západního a východního bloku musí být v poměru 40:60. A podstatná část filmů z východního bloku byla pro diváky ne příliš atraktivní. Pokud tedy chtěl Státní film něco vydělat a kompenzovat tak ztráty vzniklé nuceným promítáním divácky neaktraktivních filmů, největší potenciál měly v tomto filmy ze západu. Myslím tedy, že bylo logické, že byly vybírány takové filmy, u kterých byla téměř jistota, že zajistí plně obsazené kino. Takovouto sázkou na jistotu bylo podle mě například zakoupení filmu Četník a četnice, a proto taky podle mě byl tento film zakoupen ani ne rok po své premiéře ve Francii. Filmy Zelňačka a Lakomec ale podle mě mezi filmy, od kterých se očekávalo vyprodané kino, nepatřily.
Film Lakomec je filmovým zpracováním divadelní hry. A když ho srovnáme s divadelní hrou, myslím, že kromě Louise de Funèse a exteriérů, které ovšem pro tuto hru nejsou až tak podstatné, film divákovi mnoho přidané hodnoty navíc oproti divadelní hře nenabízí. A divadelní hra Lakomec se, předpokládám, hrála v českých divadlech v 80. letech docela často. Takže myslím, že kdyby byl film Lakomec u nás v té době uveden, československý divák by hodně zvažoval, zda jít na Lakomce radši do kina. I když mě osobně se tento film velmi líbí, myslím, že je spíše takovým splněním snu Louise de Funèse, který si tuto roli na filmovém plátně strašně dlouho přál zahrát a taky splněním snu jeho fanoušků, kteří ho v této roli jistě velmi rádi viděla. Ale myslím, že většinového diváka by asi masově nepřitáhl.
Film Zelňačka je zase velmi netypickým Funèsovým filmem. Ve všech filmech, které Louise de Funèse nejvíce proslavily a které byly u diváků nejvíce oblíbené hraje cholerické vzteklouny ve tředních letech a jsou to odlehčené komedie. Oproti tomu v Zelňačce hraje staříka a je to film místy i docela smutný a vážný (i když taky komedie). Takže myslím, že většina diváků by na tento film šla v očekávání, že to bude tyická Funèsova komedie a odcházela by zklamaná. Takže opět myslím, že uvedení tohoto filmu v 80. letech by bylo z hlediska výdělku nejisté.
Proto je podle mě v kontextu těchto skutečností a souvislostí docela logické, že tyto dva filmy v 80. letech v československých kinech nebyly uvedeny. Zbývá ještě vysvětlit, proč žádný z těchto filmů neuvedla Československá televize. Bohužel o tom, podle jakého klíče ta vybírala filmy pro vysílání, nic nevím. Tak třeba mě (nejen) v tomto doplní někdo, ze zdejších odborníku na historii českého dabingu.
Jinak nedávno jsem si uvědomil, že dabér
Jiří Tomek, které Louise de Funèse daboval ve filmu
Grand restaurant pana Septima, má docela podobný hlas jako slovenský dabér, který L. d. Funèse daboval ve filmu
Dobrodružství rabína Jákoba, který se mi v té roli velmi líbil. Podle toho si myslím, že pan Tomek jako dabér L. d. Funèse vůbec nemusel znít špatně a mohlo být docela zajímavé, kdyby ho někdo obsadil do těch filmů, které už nestihl nadabovat pan Filipovský. I když pro mě stále nejlepším současným dabérem LdF zůstává
Dalimil Klapka.
Každopádně jako nejlepší volba mi připadá Meduna s Klapkou. Krampola netřeba komentovat a Faltus se snažil. Nemůže zato, že jsou všichni tak naivní a myslí si že když někdo, kdo není dabér ani herec bude imitovat Filipovského bude to jako kdyby to sám Filipovský daboval, ale nelíbil se mi. Bylo vidět, že se dost s tou imitací trápí. Nevypadalo to přirozeně, mluvil takovým nesympatickým robotickým tónem a některé věty mu nebyly vůbec rozumět. Třeba hned ta první ve filmu Jak vykrást banku.