). Dohledání takových informací bylo vlastně až do vzniku dabingfora velmi složité a zdlouhavé.Proto se nelze divit, že J. P. Bemonda Jan Tříska nedaboval ve všech filmech, které byly u nás před jeho emigrací nadabovány. Režisér, který obsadil do Muže z Honkongu Vladimíra Brabce vůbec nemusel být zastáncem "spjatých" spojení. Nebo mohl, ale informace, že už J. P. Belmonda ve dvou filmech daboval Jan Tříska se k němu nedonesla. Nebo donesla, ale jemu se jako Belmondův univerzální "spjatý" dabér líbil Vladimír Brabec. Nebo se snažil zjistit, zda u nás byly už uvedeny nějaké filmy s J. P. Belmondem a kdo ho v nich daboval, ale přes veškerou snahu se mu to nepodařilo (Filmové přehledy z nejbližší knihovny byly vypůjčeny, pracovníci studia pro úpravu zahraničních filmů v poskytování informací velmi neochotní, přístup k filmu do NFA možný jen po známosti, mezi režiséry, kteří by si takovou věc mohli pamatovat známí žádní...
) Zkrátka myslím, že pravděpodobost, že J. P. Belmondo bude mít v českém dabingu více různých dabérů byla mnohem vyšší, než že bude dodržován jeden "dvorní" dabér Jan Tříska. A je spíše s podivem, že v 70. letech ho obsadili tři různí režiséři do tří různých filmů. A je taky klidně možné, že ho vybrali zcela nezávisle na sobě a zcela nezávisle na předchozích dabinzích.A co se týče "hledání náhrady za Jana Třísku po jeho emigraci", tak jak už jsem uvedl výše, ne všichni režiséři uznávali "spjatá" spojení a ne všichni museli nutně uznávat Jana Třísku jako "dvorního" dabéra J. P. Belmonda, takže náhradu hledal pouze takový režisér, který "spjatá" spojení a J. Třísku jako "dvorního" Belmondova dabéra uznával. Spojení "hledal se nový dabér Belmonda", ať už bylo myšleno jakkoli, může být tedy poněkud zavádějící. A opět platí, co jsem napsal výše, různí režiséři mohli mít o Belmondově dabérovi různou představu a neměli žádnou povinnost spolu při výběru dabérů spolupracovat, ani dodržovat dabéra, kterého vybral kolega před nimi. Proto může být pravda obojí, co tu bylo o Miroslavu Moravcovi a Jiřím Krampolovi zmíněno. K.M.Walló si jako svého oblíbence mohl vybrat jako Belmondova dabéra Miroslava Moravce a následně ho dodržet (či spíše znovu vybrat, neb on nebyl zastáncem dodržování spojení z předchozích filmů) do všech dalších dabingů, ať už na to jeho kolegové měli názor jakýkoli, a naopak jiný režisér mohl vybrat jako Belmondova dabéra J. Krampola, protože se mu nelíbilo, že Miroslavu Moravci se mění hlas.
Co se týče vzpomínek a pocitů o různých dabinzích, které mohou, ale také nemusejí existovat, aniž bych tím chtěl někoho urazit nebo zesměšnit, je třeba si uvědomit, že lidská paměť není harddisk (nebo pro starší generaci papírový deník), kam člověk něco zapíše a když si to za nějaký čas přečte, má prakticky absolutní jistotu, že to, co čte, je přesně to, co tam kdysi zapsal. Lidská paměť je velice komplexní a dynamický systém, který se v průběhu času neustále mění, dlouho nepoužívané informace jsou zapomínány, staré vzpomínky jsou doplňovány o nové poznatky a hodnoceny na základě současných vědomostí a zkušeností, aniž si to člověk uvědomuje, některé detaily k starým vzpomínkám si mozek úplně vymyslí... To není žádná ostuda ani urážka, takhle prostě lidská paměť funguje. I mně se už několikrát stalo, že jsem shlédl kousek nějakého filmu nebo seriálu v originále a v hlavě se mi vybavily hlasy z dabingu, který jsem viděl už před nějakou dobou a byl jsem přesědčen, že si ty hlasy pamatuju správně, abych pak zjistil, že dabing s takový hlasy neexistuje. A to je mi pouhých 23 let, co teprve když někdo loví z hlavy vzpomínky na dabing, který viděl někdy před 30 lety. Vzpomínkám lze podle mě spolehlivě věřit pouze tehdy, pokud obsahují dostatečné množství podrobostí, které si lze ověřit z písmemných zdrojů nebo u jiného pamětníka, nebo s nimi alespoň nejsou v rozporu. Pokud je vzpomínka v rozporu s ověřenými fakty, je nutné ji nějak dokázat (písemným záznamem, audio/vizuání nahrávkou, vzpomínkou jiného pamětníka).
Co se týče teorie, že J. Krampol v 80. letech předaboval J. Třískou nadabované filmy, někde tady na fóru zazněla úvaha, že Jiří Krampol má velmi podobný hlas jako Jan Tříska zamlada. Možná odtud pramení tyto doměnky - někdo, kdo v té době ještě neznal české herce a dabéry natolik, aby byl schopný je v dabingu rozpoznat, nebo zkrátka tehdy jednoduše nevnímal, kdo koho dabuje a nazajímalo ho to, si pak později zpětně domyslel, že film viděl s dabingem J. Krampola, na který si zvykl u jiných Belmondových filmů.
. 
.