Cyklus v kinu Ponrepo "K.M.Walló - vysoká škola dabingu"

[Historik]

Zatím ne, nejprve chci uzavřít "odbornou" stránku, tedy celkové pojetí cyklu a výběr z nejstarších titulů cca do roku 1960 na asi první půlrok. To by mohlo být hotovo v lednu, pak v březnu nebo dubnu zahájení.
Do té doby nechci věc komplikovat "organizační" stránkou. Každopádně počítejme se standardní projekcí podle pravidel Ponrepa, tedy všední dny 17,30 a/nebo 20,00. V zájmu mimopražských zájemců preferuji pátek, i když to zřejmě způsobí nižší návštěvnost "standardních" diváků mimo tuto skupinu. Ale to už se opakuju. Uvítám názory, jestli opravdu ten pátek a jestli raději 17,30 nebo 20,00 nebo obojí (dva filmy).
O té mimořádné projekci v sobotu či neděli více filmů za sebou se určitě pokusím jednat, ale sám tomu velkou šanci nedávám. Tady na foru to vypadá na velký zájem, ale pak přijdou 3 lidi. Obávám se, že je nás na něco mimořádného příliš málo, asi se budeme muset dostat do "standardního" systému se "standardními" návštěvníky Ponrepa.

[Vladajsoucna]

... Mám pocit, že s tím "hořlavým materiálem" je to tak trochu výmluva, určitě by to šlo technicky vyřešit ...

Určitě to není výmluva, není snad důvod se vymlouvat, nejsou-li technické překážky, lze z fondu promítnout cokoliv. Celuloid je extrémně hořlavý, nedá se prakticky uhasit, sám se okysličuje, dá se jen nechat dohořet. Jeden hořící promítací díl (kotouč kinematografického filmu) udělá až desetimetrový plamen. V době jeho výlučného používání byla nejen zničena kvanta kopií, ale řada kin vyhořela do základů. K zahoření obvykle došlo při zaseknutí mechaniky promítačky a propálení políčka. V nejlejším případě dokázali promítači zahořený pás utrhnout dříve, než oheň vběhnul do kotouče, mívali pak popálené prsty. V lepším případě promítač dokázal vytrhnout cívku s filmem ve chvíli, kdy už byl oheň v kotouči, ale ještě se nerozhořel. Proto měly promítací kabiny přímý výstup do ulice, kde musela být pod schody káď s vodou, kam se film vhodil a pod vodou dohořel. V horším případě promítač už jen prchal a pokud šlo o improvizované projekce z nedokonale oddělených kabin, prchalo i celé kino. Zažil jsem dva požáry při amatérské projekci hořlavých filmů, naštěstí v létě pod širým nebem. Do center měst takové kopie rozhodně nelze dovážet, existují jen studijní neveřejné projekce ve speciálně uzpůsobených prostorách. Někde už tu padl názor, jestli by pro nás takovou projekci NFA neudělal. Zatím nevíme, uvidíme, nepředbíhejme.

... Ten dabing s Oldřichem Novým musí být perfektní zážitek ...

Film Historky Elysejských polí s dabingem z roku 1939 už v Ponrepu nedávno běžel, bohužel bez našeho povšimnutí. Dramaturgie kina je však ochotna jej zařadit znovu.

Kdo by to byl řekl, že už si Ponrepo vysílá historické dabingy a nikdo od nás o tom neví. Každopádně je skvělý, že to nakonec uvedou znovu. A kdyby se stal zázrak a někdo do té doby objevil Sněhurku, bylo by to ještě lepší.

Co se týče hořáku, nikdy jsem naštěstí nezažil, že by film při promítání začal hořet, a to jsem už shlédl pěkně archivní kousky. Furt mi není jasný, proč starodávný filmy i z předminulého století se zachovaly v pořádku, zato dabované filmy z 30. let nikoliv. Ty speciální projekce by byly možné, pokud by v archivu byli hodní, tak proč ne.

[Opsha]

Ono je to zase pitomé, že mnoho z nás je mimopražských, já zas studuju v Hradci Králové - účast pěti lidí je dost pravděpodobná, pokud bude promítání dejme tomu v úterý.

[Laik]

Jako další pro možné odvysílání bych navrhl tyto filmy: Indiana Jones a poslední křížová výprava, Indiana Jones a chrám zkázy, Zlaté dítě, filmy s Gojko Mitičem, Člověk obojživelník, Hlava profesora Dowella, Poslední mohykán (NSR 1964 http://www.csfd.cz/film/34072-posledni-mohykan/).

[Historik]

Kdo by to byl řekl, že už si Ponrepo vysílá historické dabingy a nikdo od nás o tom neví.

Tím, že fond NFA je z velké části tvořen tuzemskými distribučními kopiemi, filmy s kinodabingy jsou odjakživa přirozenou součástí programu Ponrepa. Pokud byly filmy v distribuci dabované, NFA obvykle ani jinou kopii nemá. Podle zvolených filmů a cyklů se jen liší jejich četnost, někdy to není ani jeden film měsíčně, naopak třeba v lednu 2011 je nabídka dabovaných titulů neobvykle vysoká.

A kdyby se stal zázrak a někdo do té doby objevil Sněhurku, bylo by to ještě lepší.

Tak to už je v této chvíli opravdu v rovině zázraku. Nepočítaje záchranný odvoz "politicky ohrožených" československých filmů (např. Bílá nemoc) v roce 1938 do Velké Británie, pak základy filmového archivnictví byly u nás položeny v době Protektorátu Čechy a Morava jako ochrana před nebezpečím válečného zničení "až" v roce 1943 (náš filmový archiv patří k deseti nejstarším a největším na světě). Do té doby záleželo jen na soukromých společnostech, jakou péči věnují dlouhodobé úschově filmů, které vyrobili nebo pro jiné distribuovali. Že se Sněhurka s 1.dabingem nedochovala v žádném veřejném fondu a v celistvosti vůbec (hovoří se jen o fragmentech v soukromých sbírkách) je známo přinejmenším od konce 60.let, kdy ji hledali pro obnovenou distribuční premiéru (nenašli a proto vyrobili 2.dabing). Znovu ji hledali, a to dokonce i v zahraničí u samotného výrobce filmu, na další obnovenou premiéru v roce 1993 a opět nenašli. Hledání pro ně asi nebylo zanedbatelné, neboť 1.dabing produkovali, vyhnuli by se vypořádání práv. Proto i informacím, že se kompletní kopie s 1.dabingem nachází v Americe či Anglii, bude možné věřit až ve chvíli, kdy budou předloženy jasné indicie. Kopie s 1.dabingem byla poptána i v rámci tohoto našeho cyklu, neúspěšně. V NFA prostě není. Netuším, jestli je nějaká naděje na fragment (neúplný promítací díl) v nějakých nezpracovaných částech fondu, ale to asi netuší nikdo, proto jsou nezpracované.

Furt mi není jasný, proč starodávný filmy i z předminulého století se zachovaly v pořádku, zato dabované filmy z 30. let nikoliv.

Nezachovaly se v zásadně odlišném stavu. Z každého období se filmy dochovaly i nedochovaly, dochovaly kompletní i nekompletní, bezvadné i poškozené - vždy záleží na konkrétních okolnostech. Ovšem ta nejstarší díla, která máš asi na mysli, byla jako díla významná pro světovou či danou národní kinematografii už dávno překopírována na bezpečný film nebo i elektronická média. U zahraničních fimů s národní úpravou (titulky, dabing), které po skončení distribučního monopolu už nikdy nikdo neměl zájem uvádět, potřeba překopírování nebyla. V NFA budou bezpečně uloženy i nadále, ale aby byly zároveň promítatelné a tedy dostupné, by musela být splněna jedna z následujících možností. Buď je nějaká televize nebo vydavatel médií koupí k uvedení s původním dabingem a tím zaplatí jejich přepis nebo by musely být vybrány k překopírování v rámci archivních programů. Jelikož samotné filmy však v řadě případů nejsou významné resp. jejich stejné nebo lepší kopie se nacházejí v národních archivech zemí původu, musela by být důvodem přepisu právě národní úprava. Dabing by tedy musel být uznán za významnou složku tuzemské tvorby, jako samotná filmová tvorba. Zatím tomu tak není, ale věřím, že v dlouhodobém horizontu toho lze docílit.

[Vladajsoucna]

Sněhurka prý existuje! Je uložená v trezoru někde v Londýně. A možné je, že pořád žije nějaký sběratel, který její kopii vlastní. Možná by to chtělo inzeráty v celostátních novinách.

"U zahraničních fimů s národní úpravou (titulky, dabing), které po skončení distribučního monopolu už nikdy nikdo neměl zájem uvádět, potřeba překopírování nebyla."
Sněhurku že by nikdo neměl zájem uvádět? Tomu nevěřím.

[Historik]

Sněhurka prý existuje! Je uložená v trezoru někde v Londýně

To je právě to "prý". No, budeme společně doufat. Kdyby ten trezor dokázal někdo specifikovat, jestli jde alespoň o oficiální filmový archiv, dalo by se to poptat meziarchivní komunikací. Že by to měl být archiv samotného Disneye, trochu postrádá logiku. Proč by schovávali původní český, když používají původní jiné. Formulace, že v Londýně jsou "všechny dabingy" je příliš obecná a že mají třeba italský, nemusí nic znamenat. Každopádně by to popíralo všechny poznatky, že první hledali, nenašli a proto museli jednat o druhém. Ale dost, to už je moc spekulací a málo faktů.

A možné je, že pořád žije nějaký sběratel, který její kopii vlastní.

Taky věřím, i když půjde přinejmenším o druhou generaci. Jak jsem psal na jiném místě, sám jsem jednoho znal, ale je čtvrtstoletí v pánu a jeho sbírka zřejmě skončila na smetišti. Byl to ale jen několikaminutový fragment. Osm hořlavých barevných dabovaných kopií pro celé Československo je strašně málo. Fragmenty byly zřejmě "odcizeny" (z dnešního pohledu "zachráněny") při likvidaci po skončení monopolu.

"U zahraničních fimů s národní úpravou (titulky, dabing), které po skončení distribučního monopolu už nikdy nikdo neměl zájem uvádět, potřeba překopírování nebyla."
Sněhurku že by nikdo neměl zájem uvádět? Tomu nevěřím.

Jednak se toto netýká Sněhurky, neboť v době zavedení bezpečného filmu a výběrového kopírování titulů z hořlavého filmu (zejména pro novou distribuci nebo televizní uvedení) už žádná její původní národní kopie nebyla dochována. A jednak zájem o nové uvedení v mezidobí asi opravdu nebyl. Ať už zahraniční distributor obnovené distribuční premiéry do lidovědemokratického a posléze socialistického Československa nenabízel nebo o to tuzemský distributor (Československý státní film, Ústřední půjčovna filmů) neměl zájem. Po dohodě o novém uvedení koncem 60.let let kopii asi opravdu hledali, nenašli, tak znovu nadabovali. Kdyby ji našli a byla v dobrém stavu, asi by ji zkopírovali na bezpečný film a 1.dabing použili. Sněhurka se dala u nás vidět v roce 1970 po více než třiceti letech a pak znovu po více než dvaceti letech. Mezitím nic, tedy kromě Ponrepa (každý rok na Vánoce, bitva o lístky, nejlepší protekce u pokladní nebo šatnářky ). Dnes ji máme každou chvíli na nové edici VHS a DVD a teď už dokonce v jednom roce podruhé v kabelové televizi.
Situace kolem Sněhurky koneckonců odpovídá systému distribuce i jiných zahraničních filmů v té době. Ve filmové distribuci 2-3 roky západní produkce, kolem 5 let východní produkce a až 10 let sovětské filmy (tedy teoreticky, za rok už by byla kina tak prázdná, že to raději vůbec nedávali). Když to pak dobře "dopadlo", 1-2x v ČST. Když to hodně dobře dopadlo, za několik let 1-2 další reprízy. I to, co z tehdejšího pohledu běželo "furt dokola", vlastně znamenalo vždy několik let. Mnoho kinofilmů navíc ČST neuvedla nikdy (zejména přístupné až od 18 let, příliš slavné a tudíž drahé, nepříliš vhodné pro šíření takto masovou cestou ... atd.). To, co dnes vidíme díky kombinaci českých a slovenských televizí několikrát do roka nebo dokonce díky VHS/DVD kdykoliv, bylo dříve mnohdy jednou za mnoho let. Bohužel dnes jsou nedostupné zase jiné věci, byť početně je to řádově někde jinde. Ale dost, končím, už se točím v kruhu a odchyluju od tématu.

[Historik]

Ono je to zase pitomé, že mnoho z nás je mimopražských, já zas studuju v Hradci Králové - účast pěti lidí je dost pravděpodobná, pokud bude promítání dejme tomu v úterý.

Nějaký problém bude mít každý z nás. Někdo dalekou cestu, někdo studijní či rodinné povinnosti, já třeba časté služební cesty. Nikdo asi neuvidí všechno. Doufám ale, že se shodneme, že je nutné přizpůsobení mimopražským. Ti totiž vedle všeho ostatního mají ještě tu cestu a případně i ubytování.

[Laik]

Ještě mě napadl film Sindibád a tygří oči.

[Pomajz]

Jak zde psal kolega laik tak mě napadá tolik filmů, že by Ponrepo mělo vystaráno na promítání tak minimálně na 3 roky