Cyklus v kinu Ponrepo "K.M.Walló - vysoká škola dabingu"

[Historik]

Pozdrav tu paní!.jpg (46.98 KiB) Zobrazeno 11369 x

Pátek 9. září 2011, 20:00 hodin
Pozdrav tu paní!
(Dis bonjour à la dame)
Francie 1976 / 1979
72 minut
Režie: Michel Gérard / K.M.Walló
Hrají: Pierre Tornade, Micheline Luccioni, Rémi Laurent / Josef Větrovec, Eva Klepáčová, Jiří Prager

Otec se snaží „vyvarovat svého mladistvého syna před stykem se ženami“, když ale zjistí, že ho více zajímají chlapci, „snaží se zaměřit jeho pozornost opět na ženy“. Po ukončení distribučního monopolu se po filmu s českým dabingem „slehla zem“, nikdy jej neuvedla Československá televize ani nevyšel na žádném médiu. V režii K.M.Walló uslyšíme dále hlasy Otakara Brouska ml., Jiřiny Bohdalové, Jarmily Švehlové, Františka Viceny, Stanislava Fišera i v dabingu neobvyklého Jaroslava Štercla.

K.M.Walló (... pokračování z programu na 2.září 2011)

V době působení u filmu se však nadále věnoval i rozhlasovým dramatizacím a libretům operet (např. Vdova z Valencie, 1958) a muzikálů (např. Napravení Jima Valentina, 1964). Spolupracoval také s Československou televizí a televizemi Německé spolkové i Německé demokratické republiky. Pro experimentální divadlo Laterna magika vytvořil film Krkolomná jízda (1962) a na výstavu Expo v Montrealu film Fotoetuda (1967).
V polovině 60.let přešel v rámci Československého filmu do Studia pro úpravu zahraničních filmů (pozdější Filmové studio Barrandov Dabing), kde se v poslední třetině svého života věnoval českému dabingu. S filmovým dabingem poprvé ojediněle spolupracoval již v roce 1954 jako překladatel a úpravce veršů na filmu Přítel talentů (režie Antonín Klimeš). Ale až od roku 1963 působil trvale jako překladatel a úpravce dialogů a od roku 1965 i jako režisér českého znění. Jeho první práce pro dabing v profesi úpravce dialogů byl zřejmě film Honba za botou (1963, režie Irena Skružná) a v profesi režiséra film Mořská kočka (1965). Již v roce 1966 vytvořil originální a dnes již legendární veršovanou českou verzi sovětské pohádky Mrazík. Walló byl autorem překladu, veršované úpravy dialogů, textů písní i režisérem české verze v jedné osobě, čímž vlastně vytvořil svůj první autorský dabing.
Ačkoliv v této profesi nepatřil ke služebně nejstarším, stal se legendou českého filmového dabingu a pro své dramaturgické zpracování dialogů a režii je považován za jednoho ze zakladatelů české dabingové školy a za tvůrce tzv. autorského dabingu, v němž se spojuje režie, úprava dialogů a většinou i překlad v rukách jednoho člověka, čímž dostává dabing jednotný autorský rukopis. Vzhledem k množství filmů, jejichž přetlumočením býval pověřován, režíroval i podle dialogů dalších překladatelů a úpravců. Ve většině případů však režíroval podle vlastních dialogů a pokud nešlo o „exotické“ jazyky, byl obvykle i autorem překladu. Pozitivně to však ve většině případů nelze zjistit, neboť titulky barrandovských dabingů kromě nepatrných výjimek a zakázkových dabingů pro Československou televizi jméno překladatele zásadně neuváděly (šlo o jiné dramaturgické pojetí, barrandovský filmový dabing považoval překlad za technickou záležitost, za podstatnou se považovala až úprava dialogů, naopak ČST překladatele důsledně uváděla, ať už byly úpravcem dialogů v jedné osobě či nikoliv).
Vedle již nereprizovaných sovětských filmů (které v distribuci zahraničních filmů převažovaly a Walló byl jimi často pověřován vzhledem ke své jazykové specializaci) býval pověřován i známými a stále reprizovanými tituly. Jako básník a písňový textař býval také pověřován dabingem s dialogy ve verších (např. Přítel talentů, Mrazík) nebo s písňovými texty (např. Gulliverovy cesty, Podivuhodná dobrodružství barona Prášila). Býval také pověřován ozvučením koprodukčních filmů, jejichž česká verze měla vzhledem k mezinárodnímu obsazení charakter částečného dabingu a částečného postsynchronu (např. Sarajevský atentát, Monstrum z galaxie Arkana).
Dabingu se věnoval i teoreticky, byl hostem téměř všech filmových i televizních seminářů o dabingu, výměn zkušeností mezi domácími i zahraničními studii a průvodcem novinářů ve studiích filmového dabingu. Své zkušenosti přednášel také na filmových školách. Kromě zmíněné Státní ceny byl také nositelem vyznamenání Za vynikající práci (1968) a medaile Za obětavou práci pro socialismus (1979).
K.M.Walló se věnoval dabingové profesi až do své smrti ve věku nedožitých 76 let. Zemřel 1.dubna 1990 v Praze. V jeho šlépějích ještě za jeho života i později úspěšně pokračovala jako překladatelka, dramaturgyně a režisérka dabingu, nejprve ve Filmovém studiu Barrandov a později v Československé a České televizi, i jeho dcera Olga Walló (* 1948), známá též jako spisovatelka a básnířka.
Nejobsáhlejší informace o literární práci K.M.Walló obsahuje Slovník české literatury po roce 1945 (http://www.slovnikceskeliteratury.cz/sh ... docId=1195) a o dabingové tvorbě webový portál Dabingforum.cz (http://dabingforum.cz/viewtopic.php?f=35&t=1515).
Na dva večery v září jsme z tvorby K.M.Walló vybrali, poněkud neobvykle, čtyři, doufáme že neprávem zapomenuté, francouzské komedie „středního proudu“ 70.let. Právě francouzské komedie lze považovat za největší doménu a nejtrvalejší vklad tohoto významného tvůrce do dějin českého dabingu.

Z rozšířeného programu promítací síně Ponrepo, Praha 2011.

[Historik]

Ve středu 21.září v době 9,00-12,00 se uskuteční v Praze studijní projekce dvou filmů s jedněmi z nejstarších dochovaných českých dabingů ČSF: Klec a Děti kapitána Granta.
Klec je východoněmecký film z roku 1949, s pravděpodobně v pořadí 7.poválečným dabingem z roku 1950. Není o něm známo téměř nic, neboť FP detailní informace neuvádí, víme jen, že český distribuční název (netotožný s originálem) navrhl tvůrcům dabingu během natáčení Bohumil Švarc.
Děti kapitána Granta je sovětský film z roku 1936, nadabovaný pro obnovenou premiéru v roce 1951, proto jej FP neuvádí vůbec. Ani o něm jsem v dostupných písemných pramenech nenašel žádné bližší informace.
Obě kopie by měly být původní distribuční, dabované, ale bez záruky, změna vyhrazena.
Případní zájemci o účast se mohou ozvat SZ, sdělím detaily.

[Historik]

Svedená a opuštěná.jpg (58.98 KiB) Zobrazeno 11312 x

Pátek 14. října 2011, 17:30 hodin
Svedená a opuštěná
(Sedotta e abbandonata)
Itálie-Francie 1964 / 1965
123 minut
Režie: Pietro Germi / Václav Krška
Hrají: Saro Urzì, Stefania Sandrelli, Aldo Puglisi / Zdeněk Štěpánek, Alena Vránová, Eduard Cupák

„Mladou dívku svede snoubenec její starší sestry. Podle sicilského pojetí rodinné cti je jedinou možnou nápravou sňatek. Mladík však odmítne se s dívkou oženit, protože již není panna“. Tragikomedie podobná jinému Germiho filmu Rozvod po italsku (do češtiny rovněž nadabován v režii Václava Kršky) podle dobové československé kritiky „patří do řady filmů bojujících proti svéráznému pojetí rodinné cti na Sicílii“ a „ukazuje nedostatečnost italského zákonodárství“. České znění bylo vyrobeno ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů v roce 1965 v režii Václava Kršky podle dialogů Evy Bezděkové. Dále uslyšíme hlasy Karla Hlušičky, Vladimíra Hrubého, Miroslava Homoly, Petra Kostky, Niny Popelíkové a dalších.
Václav Krška (1900-1969) byl především známým filmovým režisérem, scénáristou a spisovatelem. Po námětech a scénářích z doby druhé světové války a jeho prvotině z přelomu okupace Řeka čaruje (1945) následovaly známé životopisné filmy, např. Z mého života (1955) a filmové přepisy děl jeho přítele Fráni Šrámka Měsíc nad řekou (1953) a Stříbrný vítr (1954), ale vyzkoušel si i veseloherní žánr, např. Komedie s Klikou (1964). Jeho posledním kinofilmem byla adaptace Turgeněvova románu Jarní vody (1968).
Ve filmovém dabingu působil Václav Krška oproti jeho jiným, „kmenovým“ režisérům krátkou dobu necelých pěti let. Kromě realizace několika zajímavých titulů byl však pro český dabing velmi přínosný tím, že jako významný filmový režisér přivedl do dabingu a obsazoval nové herce, z nichž někteří se pak věnovali této disciplíně několik desetiletí. Krškovou prvotinou v dabingu byla pravděpodobně sovětská filmová báseň Člověk jde za sluncem z roku 1962. Následovala v roce 1963 slavná italská komedie Rozvod po italsku s Václavem Voskou a Alenou Vránovou, Jak být milována s Blankou Waleskou a Václavem Voskou, dětská komedie s bratry Kaczyńskými O dvou, kteří ukradli měsíc z roku 1963 se Zdeňkem Prokešem a Jiřím Pragerem, v roce 1964 Zámek Gripsholm s Vladimírem Brabcem a Irenou Kačírkovou, Ves u řeky s Otou Sklenčkou a Jiřinou Petrovickou, v roce 1965 Svedená a opuštěná se Zdeňkem Štěpánkem a Alenou Vránovou, Později, miláčku! s Alenou Vránovou a Vladimírem Brabcem a povídkový film Čtyři pravdy. Poslední Krškovou prací v dabingu byla pravděpodobně večer uváděná italská komedie Včelí královna z roku 1966 s Alenou Vránovou a Josefem Langmilerem.

Z rozšířeného programu promítací síně Ponrepo, Praha 2011.

[Historik]

Včelí královna.jpg (54.3 KiB) Zobrazeno 11306 x

Pátek 14. října 2011, 20:00 hodin
Včelí královna
(L'ape regina)
Itálie-Francie 1963 / 1966
90 minut
Režie: Marco Ferreri / Václav Krška
Hrají: Marina Vlady, Ugo Tognazzi / Alena Vránová, Josef Langmiler

„Marco Ferreri se podle vlastních slov pokusil touto hořkou bajkou o ženě, která podle vzoru z hmyzí říše potřebuje muže jen a jen k dosažení mateřství a pak ho jako zcela nepotřebného odhodí, ukázat v paradoxní a satirické poloze, jak ubohý je manželský život, pokřivený vulgárním a egoistickým pojetím rozkoše a bigotním formalismem, vyplývajícím z povrchního a vnějškového výkladu zdravých a neměnných základů morálky a náboženství“. Film byl v Itálii původně zakázán, ale na četné protesty byl nakonec uvolněn.
České znění bylo vyrobeno ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů v roce 1966 v režii Václava Kršky. Dále uslyšíme dále hlasy Vladimíra Brabce, Svatopluka Beneše, Karla Hlušičky, Karla Beníška, Josefa Vinkláře a dalších.
Oba dnešní filmy byly dabovány podle dialogů Evy Bezděkové (1929-1992), další z předních úpravců dialogů filmového dabingu 60.let. Eva Bezděková byla překladatelkou z francouzštiny, italštiny a angličtiny. Po celá 60.léta pracovala jako překladatelka a úpravkyně dialogů pro Studio pro úpravu zahraničních filmů. K několika dabingům napsala texty písní (např. O Palečkovi), texty psala také ke komentářovým dabingům (např. Mona Lisa – historie jedné posedlosti). Později byla dramaturgyní několika divadel, naposledy Hudebního divadla v Karlíně.
Její prací ve filmovém dabingu jsou např. dialogy k filmům Zelená kobyla z roku 1960 v režii Ludvíka Žáčka, Burziáni z roku 1960 v režii Václava Kubáska, Francouzka a láska z roku 1961, Všechno zlato světa z roku 1962 a Vrah z roku 1962, všechny v režii Ludvíka Žáčka, Jaká slast žít z roku 1962 v režii Věry Barešové, Rozvod po italsku z roku 1963 v režii Václava Kršky, v Ponrepu nedávno uvedený Pohled s mostu a Knoflíková válka, oba z roku 1963 v režii Ireny Skružné, v dabingovém cyklu již uvedený Ďábel a desatero z roku 1963, Let balónem z roku 1964, oba v režii Ludvíka Žáčka, Šelma na svobodě z roku 1966 v režii Věry Barešové, Old Shatterhand z roku 1966 v režii Čeňka Duby, Někdo to rád horké z téhož roku v režii Ireny Skružné, Včera, dnes a zítra z roku 1967 v režii Ludvíka Žáčka, Strašidla ze Spessartu z roku 1967 s unikátními animovanými a současně zpívanými českými úvodními titulky a Zlaté časy ve Spessartu z roku 1968, oba v režii Ludvíka Žáčka, Četník ze Saint-Tropez z roku 1968 v režii Věry Barešové či Angelika, markýza andělů z roku 1968 v režii Čeňka Duby.

Z rozšířeného programu promítací síně Ponrepo, Praha 2011.

Hostem projekce byl dvorní dabér režiséra Václava Kršky, účinkující v téměř všech jeho dabingových dílech, pan Vladimír Brabec. Za spolupráci při organizaci večera děkujeme kolegovi pplk.Žitnému.

V.Brabec v Ponrepu.jpg (58.77 KiB) Zobrazeno 11004 x

Foto: Tomáš Hála

[Historik]

Gappa.jpg (51.72 KiB) Zobrazeno 11483 x

Pátek 18. listopadu 2011, 17:30 hodin
Gappa
(Daikyojû Gappa)
Japonsko-USA 1967 / 1973
86 minut
Režie: Harujasu Noguči / Radovan Kalina
Hrají: Tamio Kawadži, Joko Jamamoto / Jan Schánilec, Libuše Švormová

„K trikovým filmům o příšerách a obludách, které se ... objeví znenadání na povrchu Země, se řadí ... japonský film ... Gappa. Tentokrát je Japonsko pustošeno dvěma gigantickými monstry Gappa, které hledají své mládě, odvezené ze zapomenutého tichomořského ostrova vědeckou expedicí do Tokia. ... Více než v jiných filmech tohoto žánru je položen důraz na lidský cit v protikladu k bezohledné chamtivosti a egoistické ctižádosti“. Gappa představuje kdysi velmi populární film pro děti a mládež s množstvím uznávaných triků, vyvolávajících však v dnešní „digitální“ době spíše úsměv. České znění bylo vyrobeno ve Filmovém studiu Barrandov Dabing v roce 1973 v režii Radovana Kaliny podle dialogů Zdeny Psůtkové, zvuk přijímal Lubomír Zajíc, stříhal Josef Barták. Dále uslyšíme hlasy Mirko Musila, Ferdinanda Krůty, Dalimila Klapky, Jana Pohana a dalších.
Radovan Kalina (1922-198?) byl původně dramaturg a divadelní režisér. V 60.letech se stal dramaturgem Filmového studia Barrandov a společně s Jiřím Šeborem, Vladimírem Borem, Věrou Kalábovou, František Kožíkem, Václavem Šaškem, Jiřím Friedem, Karlem Ptáčníkem, Josefem Škvoreckým, Ladislavem Helgem, Vojtěchem Jasným, Zbyňkem Brynychem, Milošem Formanem, Ivanem Passerem, Jiřím Struskou a Gustavem Franclem byl členem 3.tvůrčí skupiny Šebor-Bor. Jako dramaturg (většinou s Věrou Kalábovou) pracoval na filmech ... a pátý jezdec je Strach (1964), Fantom Morrisvillu (1966), Soukromá vichřice (1967), Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc (1969), či Kolonie Lanfieri (1969). Po personální čistce v dramaturgických skupinách Filmového studia Barrandov v lednu 1970 byl jako první přeložen do studia Dabing. Zanedlouho jej následovali Vladimír Brebera, Ladislav Helge, Zdenek Sirový, Bedřich Fronk a Jan Moravec. Ti tak po odchodu části nejstarších dabingových režisérů vytvořili „generaci sedmdesátníků“ a společně se služebně staršími kolegy začínajícími již v 50. či 60.letech formovali český filmový dabing 70. a někteří i 80.let.
V letech 1970-1981 tak působil Radovan Kalina jako režisér Filmového studia Barrandov Dabing, v letech 1981-1982 pak ještě působil jako úpravce dialogů pro jiné režiséry (zejména Víta Olmera). Jeho jednoznačnou specializací (nevíme, zda dobrovolně nebo právě „z trestu“) se v českém filmovém dabingu staly práce s dětmi a pro děti.

Jako předfilm Strašidelný dům (Ghosts and Ghoulies) ze seriálu Báječná parta (The Magnificent Six and ½) | Velká Británie 1967 / 1971 | 15 minut | Režie: Harry Booth / Radovan Kalina | Hrají: L.Jones, I.Ellis, B.Forde, S.Togniová, L.Hawkes, K.Tallmadgeová, M.Audreson / V.Očenášek, P.Brabec, F.Janovský, Z.Zímová, Z.Laušman, Z.Fišerová, V.Beneš.

Z rozšířeného programu promítací síně Ponrepo, Praha 2011.

Hostem projekce byl mistr zvuku tohoto dabingu pan Lubomír Zajíc a někdejší dětský dabér pan Vladimír Očenášek, kterého jsme slyšeli v krátkém předfilmu.

[Historik]

Ivan Vasiljevič mění povolání.jpg (42.05 KiB) Zobrazeno 11671 x

Pátek 18. listopadu 2011, 20:00 hodin
Ivan Vasiljevič mění povolání
(Ivan Vasiljevič meňjajet professiju)
SSSR 1973 / 1974
90 minut
Režie: Leonid Gajdaj / Radovan Kalina
Hrají: Jurij Jakovlev, Leonid Kuravljov / Vladimír Brabec, František Němec

„Mladý vynálezce sestaví v Moskvě funkční stroj času, který však začne pracovat v nesprávnou dobu a spojí jeho byt s 16.století na místě, kde pobývá krutovládce Ruska Ivan Hrozný. Stroj času způsobí celou řadu nečekaných a podivných událostí.“
České znění bylo vyrobeno ve Filmovém studiu Barrandov Dabing v roce 1974 v režii Radovana Kaliny podle dialogů Jaromíra Studeného a s texty písní Ericha Sojky. Dále uslyšíme dále hlasy Jana Faltýnka, Jiřiny Šecové, Miloše Zavřela, Karla Housky, Marie Marešové, Jiřího Novotného, Eduarda Dubského, Jorgy Kotrbové a dalších.
Z dětských filmů jmenujme tituly Skokanova dobrodružství z roku 1970 s Jiřím Pragerem, Smrtelný omyl z roku 1971 s Janem Schánilcem a Janem Pohanem, Pim, Pam a Pumíček z roku 1972 s Viktorem a Janou Preissovými, Ahoj, Pipi! z roku 1973 s Inkou Šecovou, Apači z roku 1974 s Bedřichem Šetenou, celovečerní kreslený film Méďa Béďa z roku 1974 s Jiřím Bruderem, Aťkou Janouškovou a ve zpěvech s Naďou Urbánkovou, Milanem Chladilem, sólisty Hudebního divadla v Karlíně a sborem Lubomíra Pánka, Ulzana z roku 1976 s Janem Schánilcem, Past v horách z roku 1979 s Filipem Renčem a Liborem Hruškou, Odvážný Severino z roku 1980 s Jiřím Zahajským či Dobře utajený kód z roku 1980 s Ladislavem Mrkvičkou a Liborem Hruškou. V těchto filmech pro děti a většinou i s dětský herci spolupracoval s předními českými dětskými dabéry, z nichž někteří se věnovali dabingu i v dospělosti, zejména s Vladislavem Benešem, Jiřím Pragerem, Vladimírem Očenáškem, Pavlem Brabcem, Zuzanou Zímovou, Zdeňkem Laušmanem, Zuzanou Fišerovou, později pak s Liborem Hruškou a dalšími.
Z jiných žánrů jmenujme alespoň drama Nevím o ní nic z roku 1972 s Marií Drahokoupilovou a horror Ostrov dr. Moreaua z roku 1979 s Petrem Haničincem, Ladislavem Mrkvičkou a Hanou Maciuchovou. Radovan Kalina, podobně jako před ním Karel Vrba a Jaromír Kerouš, se také velmi intenzivně věnoval dabingu krátkometrážní tvorby, a to jak hraných a animovaných filmů (např. epizody ze seriálů grotesek Kocour Filemon, Chlupáček, Datel Drvoštěp, Jen počkej!), tak komentářovým dabingům dokumentárních filmů (např. Mykénské umění, Putování obelisku, Křižácký hrad v Sýrii).
Po ukončení aktivní režijní práce ještě krátkou dobu upravoval dialogy pro jiné režiséry, např. u filmů Závistivec, Přes velký předěl či Moskva slzám nevěří (všechny 1981, režie Vít Olmer). Rok úmrtí Radovana Kaliny se nám nepodařilo zjistit. I když v českém dabingu působil jen jednu dekádu, je ho, už jen za jeho práci s dětmi, třeba považovat za osobnost významnou.

Jako předfilm Rytířem proti své vůli (When Knights Were Bold) ze seriálu Báječná parta (The Magnificent Six and ½) | Velká Británie 1967 / 1971 | 15 minut | Režie: Harry Booth / Radovan Kalina | Hrají: L.Jones, I.Ellis, B.Forde, S.Togniová, L.Hawkes, K.Tallmadgeová, M.Audreson / V.Očenášek, P.Brabec, F.Janovský, Z.Zímová, Z.Laušman, Z.Fišerová, V.Beneš.

Z rozšířeného programu promítací síně Ponrepo, Praha 2011.

Hostem projekce byl mistr zvuku tohoto dabingu pan Lubomír Zajíc.

K filmu Ivan Vasiljevič mění povolání
Leonid Jovič Gajdaj (30. 1. 1923 Svobodnyj, Amurská oblast – 19. 11. 1993 Moskva), sovětský režisér, scénárista i herec, nositel titulu Národní umělec RSFSR od r. 1974 a od r. 1989 i národní umělec SSSR, byl člověkem, kterého sama ruská odborná literatura nazývá tvůrcem „excentrických veseloher“. V letech 1949–1955 studoval režii na Všeruské státní kinematografické universitě S. A. Gerasimova (VGIK), tedy zhruba v době, kdy na ní studoval i Zdeněk Podskalský. Velmi brzy u něj převážil komediální genre, často s nelítostným satirickým ostřím, odpovídajícím uvolněné atmosféře po XX. sjezdu KSSS. Byl specialistou na bláznivé komedie, které dovedl k dokonalosti nejen presicností gagů a využitím dědictví němých grotesek, ale stejně i dialozích. Jeho břitká satira pak dostala své ztělesnění v komické trojici postaviček Nemehla, Břicháče a Bázlivce (překlad z české verze Ukradené nevěsty), které ztvárnili Jurij Nikulin, Jevgenij Morgunov a Georgij Vicin a která se objevila v řadě jeho filmů. Velký prostor dal právě Nikulinovi, o němž prý kdysi přijímací komise na obor herectví prohlásila, že je příliš ošklivý na to, aby mohl stát před kamerou. Gajdaj s oblibou pracoval s okruhem „svých“ herců a spolupracovníků, ať už to byla zmíněná trojice herců, nebo autoři další významné složky jeho filmů, hudby a písňových textů. Tandem skladatel Alexander Zacepin a texty písní Leonid Děrbeňov, chrlil písně s chytlavou hudbou a snadno zapamatovatelnými texty, které se diváku v biografu dostaly jistě tak hluboko pod kůži, že „vlezlé“ nápěvy pískal i cestou domů.
Gajdaj dbal, jak již řečeno na precisnost, v jeho filmech byl kladen důraz na srozumitelnost a kvalitní vyslovování. Ne nadarmo slouží jeho filmy cizincům při výuce ruštiny. Byl rád, když někdo z herců vymyslel při natáčení nějaký gag či legrácku navíc, pokud se mu líbila, neváhal ji natočit a herce za nápady odměňovat, údajně za každý nápad po dvou lahvích šampaňského. Nestrpěl však, pokud herec nebyl kvůli alkoholu schopen práce. Vyžadoval naprostou profesionalitu a disciplínu, nebyl žádný tyran, měl své požadavky, na nichž trval. V souvislosti s tím se hovoří i o určitých rituálech, které natáčení provázely. Před započetím prací prý pravidelně rozbíjel talířek, prý pro štěstí. Pověstná je jeho záliba v natáčení scén s kočkami, v minimálně dvou filmech užil dokonce mírně mystického motivu černé kočky (Briliantová ruka a právě v dnešním filmu Ivan Vasiljevič mění povolání).
Gajdajovy filmy patří dnes do zlatého fondu sovětské kinematografie, jeho film Briliantová ruka drží 1. místo v ruské anketě o nejlepší komedii 20. století, slavný je i jeho přepis Dvanácti křesel i mnohé další. Československý divák byl naštěstí vždy seznamován s jeho předními díly, a to většinou i v českém znění – Briliantová ruka, Dvanáct křesel, Sportloto a především trilogie filmů o sympatickém blonďákovi Šurikovi (což je zdrobnělina jména Alexander), který je mírně nešikovný, zato dobrácký, čestný a pracovitý. Postava Šurika, kterou ve filmu ztvárnil Alexander Děmjaněnko, je prý inspirována Gajdajovou vlastní osobou – zjevem i charakterem, i on byl prý v osobním životě nemotorný, nešikovný a technický antitalent. Zatímco první film Operace Y (1965) byl volným pásmem povídek, a v českých kinech byl promítán s titulky (Newmy tvrdí, že má TV dabing z r. 1981!), další film Ukradená nevěsta (1966) se točí jen kolem jedné zápletky, a sice – pokusu nezdárného strýce pro(v)dat svou neteř dle kavkazských zvyků – bez jejího souhlasu a za tučnou odměnu předsedovi okresního výboru. Kolotoč gagů, který zažije student Šurik při studijní cestě za kavkazským folklórem, automobilové honičky i pobyt v psychiatrické léčebně, českým divákům přiblížil český dabing Čeňka Duby a Rudolfa Vodičky z r. 1967 v hlavních rolích s Jiřím Novotným, Janou Drbohlavovou, Milošem Kopeckým, Lubomírem Lipským a Stanislavem Fišerem. Komickou trojici pak mluvili Oldřich Musil, Zdeněk Dítě a Vladimír Hrubý. Třetí film, což je dnešní film Ivan Vasiljevič mění povolání, byl natočen až r. 1974. Z plavovlasého Šurika se stal brunet a není vlastně již hlavní postavou, ačkoliv hraje vynálezce stroje času, který omylem dostane do doby cara Ivana Hrozného hledaného recidivistu, bytového zloděje Miloslavského a zamění velkého gosudara Ivana Hrozného s domovním důvěrníkem Ivanem Vasiljevičem Bunšou, který je carovi k nerozeznání podobný. Další kolotoč komických situací se může rozjet. Jak si car poradí v sovětském zřízení a jak úzkostlivý Bunša přijme roli samoděržavce se dozvíme za okamžik. Ani zde si Gajdaj neodpustil satirická rýpnutí – nejen do falešné morálky domovního důvěrníka (podobně jako v Briliantové ruce), lidské nenasytnosti, ale i do spekulantství, vypočítavosti (okradený zubař Špak před svědky opakovaně zvyšuje počet ukradených předmětů, aby získal více za pojistku), ale i do udavačství – absurdní dotaz, zda má vynálezce od úřadů dovoleno oživovat mrtvé panovníky a poskytovat jim ubytování.
Zpracoval Josef Nožička

[Historik]

Záhadný kontraband.jpg (52.08 KiB) Zobrazeno 11584 x

Pátek 20. ledna 2012, 17:30 hodin
Záhadný kontraband
(Échappement libre)
Francie-Itálie-Španělsko-NSR 1964 / 1965
102 minut
Režie: Jean Becker / Věra Barešová
Hrají: Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Gert Fröbe / Jan Tříska, Alena Vránová, Čestmír Řanda

Koprodukční dobrodružná komedie „líčící napínavý souboj mladého ztřeštěného muže s rozvětvenou mezinárodní pašeráckou bandou ... je naplněn nečekanými dějovými zvraty a komickými situacemi“.
České znění bylo vyrobeno ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů v roce 1965 v režii Věry Barešové podle dialogů Bohumila Štěpánka. Dále uslyšíme hlasy Zdeňka Dítě, Jiřího Holého, Jiřího Adamíry, Josefa Patočky, Petra Haničince, Soběslava Sejka a dalších.
V našem cyklu Byl jednou český dabing se po úvodních projekcích od května 2011 postupně seznamujeme s prací všech významnějších režisérů v pořadí jejich příchodu do filmového dabingu. Shlédli jsme již práce Ireny Skružné, Věry Barešové, Antonína Klimeše, Ludvíka Žáčka, Václava Kubáska, Pavla Blumenfelda, Čeňka Duby, K.M.Walló, Václava Kršky a Radovana Kaliny. Než budeme v této přehlídce pokračovat, přerušíme na dva večery tento náš zatím jediný úhel pohledu na dabingovou práci a zvolíme pohled jiný, ukázky přetlumočení jednoho herce více dabéry.
I když se struktura dabovaných filmů v českém státním filmovém dabingu mírně měnila, zjednodušeně lze konstatovat, že po 50.letech, naplněných téměř výlučně dabovanými filmy sovětskými a středoevropských lidových demokracií, jejichž děj bylo třeba lépe zprostředkovat širokým masám obyvatel, od 60.let se uplatňoval dabing zejména u filmů s očekávanou vysokou návštěvností a komerčním úspěchem. Využívání nahodilých či naopak opakovaných (tzv. univerzálních či dvorních) dabérů tak můžeme, možná trochu paradoxně, sledovat právě u populárních herců ve filmech západní produkce. Jsou to např. Jean-Paul Belmondo, Bourvil, Claudia Cardinaleová, Alain Delon, Louis de Funès, Jean Gabin, Michel Galabru, Vittorio Gassman, Annie Girardotová, Jack Lemmon, Sophia Lorenová, Jean Marais, Marcello Mastroianni, Paul Newman, Franco Nero, Robert Redford, Pierre Richard, Jean Rochefort, Alberto Sordi, Bud Spencer, Ugo Tognazzi a další.
Náš výběr ukázek pro tento pohled na dabingovou tvorbu je omezen několika faktory. Předně musí být kopie s danými dabingy dochovány ve fondu Národního filmového archivu a musí být v promítatelném stavu. Film se také musí hodit do určitého dramaturgického záměru. Jsme také omezeni tím, že řada filmů nebyla dabována do filmové distribuce, ale až pro uvedení v Československé televizi, a ty nemáme k dispozici z monopolních i technických důvodů.

Z rozšířeného programu promítací síně Ponrepo, Praha 2011.

Hostem projekce byla paní režisérka Věra Barešová a sklidila na konci zasloužený potlesk i následnou půlhodinovou pozornost účastníků a zájem o diskuzi. Projekci navštívil také pan režisér Elmar Kloss.

V.Barešová v Ponrepu.jpg (67.55 KiB) Zobrazeno 11199 x

Foto: Josef Nožička

[Historik]

Muž z Hongkongu.jpg (60.68 KiB) Zobrazeno 11583 x

Pátek 20. ledna 2012, 20:00 hodin
Muž z Hongkongu
(Les tribulations d'un Chinois en Chine)
Francie-Itálie 1965 / 1967
110 minut
Režie: Philippe de Broca / Čeněk Duba
Hrají: Jean-Paul Belmondo, Ursula Andress, Jean Rochefort / Vladimír Brabec, Jana Dítětová, Miloš Kopecký

„Pan Artur Lempereur je mladý a nesmírně bohatý muž ... A přece není šťasten. Nudí se.“ Francouzská situační komedie s řadou populárních komiků velkých i malých rolí byla natočena podle románu Julesa Verna Les tribulations d'un Chinois en Chine (Číňanovy trampoty v Číně), známém u nás spíše pod názvem O život.
České znění bylo vyrobeno ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů v roce 1967 v režii Čeňka Duby a podle dialogů Bohumila Štěpánka. Dále uslyšíme dále hlasy Zdeňky Procházkové, Lucie Polívkové, Vladimíra Šmerala, Oldřicha Musila, Zdeňka Dítě, Lubomíra Lipského, Františka Hanuse a dalších. Naši diváci se s tímto dabingem setkali při distribuční premiéře v roce 1967 i obnovené distribuční premiéře v roce 1987, tehdy však již s cenzurovanými úvodními titulky s vystřiženým jménem emigranta Čeňka Duby. A samozřejmě také při uvedeních v Československé televizi. Režisér Čeněk Duba zvolil na Jeana-Paula Belmonda Vladimíra Brabce, který se tak stal jedním z prvních, ale neobvyklých dabérů tohoto herce, neboť žádný režisér už toto obsazení nezopakoval. Vystřižení scény s ruským profesorem v původní národní distribuční kopii bylo v roce 1999 pravděpodobným důvodem předabování pro uvedení v komerční televizi s Jiřím Krampolem v hlavní roli.
Pro dva večery jsme zvolili filmy Jeana-Paula Belmonda. Je logické, že právě tento velice populární herec, objevující se ve stále reprizovaných filmech z pěti desetiletí, byl mnohokrát dabován jak pro filmovou distribuci, tak pro uvedení v televizi a později i na půjčovní a prodejní média. Ačkoliv Belmondových dabérů je půldruhé desítky, lze nejméně tři z nich označit za univerzální dabéry určitého období filmového dabingu. Režisérka Věra Barešová zvolila jako první ve filmu Záhadný kontraband v roce 1965 Jana Třísku. Po shlédnutí filmu si podle vlastních slov stanovila typ „suverénní šašek“. Z divadelních a filmových rolí, které znala, jí pak vyšel právě Jan Tříska. Ten pak propůjčil Belmondovi svůj hlas také ve filmech 100 000 dolarů na slunci v roce 1966 v režii Ludvíka Žačka, Velký šéf v roce 1973 v režii Bedřicha Fronka, Cartouche v roce 1975 v režii Ireny Skružné a Muž z Acapulca v roce 1976 v režii K.M.Walló. Třískův téměř dabingový monopol na tohoto herce náhle přerušila jeho emigrace. Je zajímavé, že ačkoliv se tento herec od začátku 90.let opět objevuje v českém filmu, k dabování Belmonda už ho žádný režisér nepřizval, resp. on sám se k dabingové práci vrátil už jen ojediněle při dabování sebe sama v zahraničním filmu.

Z rozšířeného programu promítací síně Ponrepo, Praha 2011.

[Historik]

Nenapravitelný.jpg (40.95 KiB) Zobrazeno 11357 x

Pátek 17. února 2012, 17:30 hodin
Nenapravitelný
(L'Incorrigible)
Francie 1975 / 1978
94 minut
Režie: Philippe de Broca / K.M.Walló
Hrají: Jean-Paul Belmondo, Geneviève Bujold, Julien Guiomar / Miroslav Moravec, Eva Hudečková, Čestmír Řanda

„Skvělý podvodník Viktor neztrácí ani minutu a ihned po propuštění z vězení si telefonicky zajistí vše potřebné k zahájení nové série podvodů ...“.
České znění bylo vyrobeno ve Filmovém studiu Barrandov Dabing v roce 1978 podle dialogů a v režii K.M.Walló. Dále uslyšíme hlasy Karla Richtera, Stanislava Fišera, Jiřího Holého, Věry Galatíkové, Jiřího Krampola, Karla Housky, Hany Talpové, Oldřicha Musila, Otto Lackoviče, Jiřího Novotného a dalších.
Po filmech Záhadný kontraband a Muž z Hongkongu se ve filmech Nenapravitelný a Zvíře setkáme s prací dalších dvou dabérů, kteří opakovaně propůjčili svůj hlas Jean-Paul Belmondovi. V minulém programu jsme uvedli, že v druhé polovině 60.let a první polovině 70.let získal (po ojedinělých obsazeních Josefa Vinkláře, Vladimíra Brabce, Ladislava Mrkvičky, Václava Postráneckého – a také Jiřího Tomka, abychom nezapomněli na dabingové studio Československé televize v Brně) téměř monopol na dabing tohoto francouzského herce Jan Tříska. Tento monopol však náhle přerušila jeho emigrace v roce 1977. Ještě v roce 1976 s ním K.M.Walló natočil českou verzi filmu Muž z Acapulca, ale shodou okolností stejný režisér musel už v roce 1978 řešit, koho nově obsadí na Belmonda ve filmu Nenapravitelný.
U režiséra K.M.Walló není příliš překvapující, že si pro hlavní roli zvolil Miroslava Moravce, tedy dabéra, kterého „udělal“ velkým dabingovým hercem především právě on a posléze i jeho dcera Olga Walló, když ho od poloviny 70.let obsazovali do hlavních rolích mnoha svých dabingů. V „klasickém“ období do konce 80. let daboval Miroslav Moravec Jeana-Paula Belmonda ještě ve filmu Policajt nebo rošťák v roce 1982 opět v režii K.M.Walló a v moderním období dabingu od začátku 90.let ještě ve třech filmech – Dobrodruh, Lovec hlav a Zloděj z Paříže.
Jeana-Paula Belmonda později dabovali také Jan Dolanský, Jan Hanžlík, Jaromír Meduna, David Novotný, Martin Stránský, Marcel Vašinka a Oldřich Vlach. Nás však bude zajímat zatím poslední univerzální a dlouholetý Belmondův dabér – Jiří Krampol, kterému věnujeme další projekci.

Z rozšířeného programu promítací síně Ponrepo, Praha 2012.

Kromě pravidelného hosta pana Zajíce navštívil projekci také jeden z našich nejvýznamnějších dabérů pan Jiří Novotný.

[Historik]

Zvíře.jpg (49.99 KiB) Zobrazeno 11353 x

Pátek 24. února 2012, 17:30 hodin
Zvíře
(L'animal)
Francie 1977 / 1981
96 minut
Režie: Claude Zidi / Miroslav Kubišta
Hrají: Jean-Paul Belmondo, Raquel Welch, Charles Gérard, Aldo Maccione / Jiří Krampol, Marie Drahokoupilová, Václav Voska, Václav Postránecký

Film Zvíře patří mezi nejúspěšnější francouzské komedie své doby. Příběh „mužného a temperamentního kaskadéra Mika Gauchera a zženštilého filmového herce Bruna Ferrariho ... je vlastně vtipným skloubením mnoha odvážných výkonů hlavního hrdiny, průřezem kaskadérského umění a jen letmo se dotýká obtíží této náročné profese.“
České znění bylo vyrobeno ve Filmovém studiu Barrandov Dabing v roce 1981 v režii Miroslava Kubišty a podle dialogů Bohumíry Peychlové, zvuk přijímal Tomáš Bělohradský, stříhal Petr Sitár, výrobu vedla Miroslava Šmídová a zvukové efekty provedla skupina pod vedením Jitky Zvirocké. Dále uslyšíme hlasy Čestmíra Řandy, Františka Viceny, Stanislava Fišera, Aleny Procházkové, Jiřího Zahajského, Ilji Prachaře, Otakara Brouska, Jiřího Novotného, Jana Přeučila a dalších.
Filmy populárního Jeana-Paula Belmonda se staly už začátkem 70.let až na malé výjimky pravidelně dabovanými barrandovským dabingovým studiem již do kinodistribuce. Poté, co K.M.Walló obsadil v roce 1978 do filmu Nenapravitelný Miroslava Moravce, mohlo se zdát, že po emigraci Jana Třísky získal Belmondo nového stabilního dabéra. Už v roce 1979 si však Vít Olmer pro dabing staršího filmu Jeana Beckera Sympatický dareba zvolil do hlavní role Jiřího Krampola a nalezl tak Belmondovi nejstabilnějšího a nejvýznamnějšího dabéra.
Toto obsazení pak dodržel i Miroslav Kubišta v roce 1981 ve filmu Zvíře i v roce 1988 ve filmu Veselé velikonoce a do konce 80.let ještě Zdena Klimentová v roce 1987 ve filmu Bezva finta i o rok později ve filmu Samotář. Na začátku 90.let přišla velká vlna dabování Belmondových filmů, nejprve na nové médium VHS, posléze v České televizi a pro vznikající komerční televize. Jiří Krampol pak propůjčil svůj hlas tomuto herci v dalších třech desítkách filmů, v některých i opakovaně, což se v důsledku práv na české verze stalo jedním z průvodních jevů českého dabingu od 90.let. Až po roce 2000 začal být Krampolův téměř monopol přerušován převážně při dabování starších Belmondových filmů, na něž se už starší hlas Jiřího Krampola nehodil. My si ho však můžeme poslechnout ve vrcholné dabingové kondici ve filmu Zvíře, jednom z nejlepších dabingů 80.let

Z rozšířeného programu promítací síně Ponrepo, Praha 2012.