Cyklus v kinu Ponrepo "K.M.Walló - vysoká škola dabingu"

[jusber]

prosím do seznamu přidat "Ctihodné mrtvoly" z roku 1976
http://www.csfd.cz/film/21626-ctihodne-mrtvoly/

[Historik]

V mezidobí, kdy se v tomto tématu neobjevovaly nové příspěvky, jsme precizovali seznam dabovaných filmů a NFA identifikoval jejich kopie. V současné době máme přehled o všech dochovaných a promítatelných česky dabovaných filmech z let 1930-1955.
Náš cyklus zahájíme pravděpodobně v květnu (definitivně se rozhodne příští týden). Začneme asi něčím pro dabing symbolickým (např. F.Filipovský na L.de Funèsovi jako nejznámější spojení v českém dabingu či Laurel a Hardy jako symbol přechodu němého filmu na zvukový, což m.j. předznamenalo i vznik dabingu). Poté zřejmě přejdeme na chronologii nejstarších dabingů z let 1939-1959 (moc promítatelných jich není) a cca od roku 1960 přejdeme na výběrový systém podle významných dabérů a tvůrců. Výlučně nebo téměř výlučně budeme zařazovat jen běžně nedostupné tituly, které dlouhodobě nereprízovaly televize ani nevyšly na půjčovních a prodejních médiích.
Jsme si vědomi, že závazně nikdo nic nepotvrdí, ale prosíme mimopražské o sdělení, zda jim bude vyhovovat pátek, s tím, že může být projekce od 17,30 i 20,00 a přestávku lze případně vyplnit přednáškou, besedou s pozvanými tvůrci či diskusí. Pátek je zřejmě jediná možnost zpřístupnění cyklu zaměstnaným mimopražským zájemcům. Na druhou stranu však výrazně snížíme návštěvnost standardních diváků, jelikož pátek je z hlediska návštěvnosti "mrtvý den". Bylo by proto škoda, kdyby nikdo nepřijel.

[Licence2kill]

Mně by pátek vyhovoval (a i kdyby někdy ne, tak na tohle si určitě čas prostě udělám), pravda ale je, že nejsem mimopražský

Jinak je skvělé, že už projekt dostává konkrétní obrysy... již se nemohu dočkat!

[Laik]

I když mě to velmi mrzí, já se určitě nezúčastním. Pravděpodobně bych se přijel podívat na některá představení na podzim, dřív asi ne. Osobně jsem zvědav, kolik mimopražských nakonec do kina dorazí. Obávám se, že jich moc nebude.
Jak jsem navrhoval soboty a promítání celý den, to tedy není možné uskutečnit?

[Historik]

Bohužel, provozní podmínky dovolují jen pracovní dny. Jsme tedy nuceni se "spokojit" s cyklem promítatelných dabingů v Ponrepu.

[Historik]

Jak jste si asi všimli ze změněného názvu tématu, dramaturgie NFA se rozhodla pro "chytlavější" název cyklu Byl jednou český dabing namísto původního pracovního "fádního" názvu Český filmový dabing. V každém případě námi avizovaný cyklus o českém dabingu v archivní promítací síni Ponrepo v Praze začne 13.května a bude pokračovat dvěma projekcemi každý pátek až do konce června a pak zase v září. První tři projekce by měly mít následující program (změny vyhrazeny!):

Pá 13.5.2011 17:30 Laurel a Hardy zdědili ostrov (symbolické připomenutí začátku 30.let, kdy dabing vznikl)
Pá 13.5.2011 20:00 Jo (symbolické připomenutí nejznámějšího spojení v českém dabingu Funès-Filipovský)

Pá 20.5.2011 17:30 Boj o Himaláje (jediný promítatelný komentářový dabing dokumentárního filmu z 30.let)
Pá 20.5.2011 20:00 Historky Elysejských polí (jediný promítatelný dabing hraného filmu z 30.let)

Pá 27.5.2011 17:30 Bílý tesák (raný promítatelný dabing Československého státního filmu)
Pá 27.5.2011 20:00 První depeše (další raný dabing Československého státního filmu)
večer věnovaný rané tvorbě Ireny Skružné


Byl jednou český dabing
V cyklu projekcí se chceme systematicky seznámit s díly českého filmového dabingu od jeho počátků v 30.letech až do začátku 90.let, kdy odstátněním československé kinematografie a vznikem soukromých dabingových studií skončila jeho „raná“ a „klasická“ éra a plynule přešla v éru moderní, současnou.
Začátky českého dabingu byly stejně jako v jiných evropských „dabingových zemích“, zejména Itálii a Německu, spojeny s rozvojem zvukového filmu na začátku 30.let. K tlumočení děje a dialogů již nebyly použitelné mezititulky němých filmů. Řešením bylo buď nákladné souběžné natočení více jazykových verzí s částečně odlišným hereckým obsazením nebo jazyková úprava originálu, buď obrazová v podobě titulků exponovaných přes obraz – podtitulky nebo zvuková v podobě přetlumočení monologů a dialogů dabéry – dabing (v dobové české terminologii zprvu dubbing, synchronisace, přemluvení ...). Rozvoj dabingu souvisel v těchto zemích i s rozmachem nacionalismu a nástupem totalitních režimů, což se následně projevilo i jeho podporou v Sovětském svazu a po roce 1948 i v Československu.
Nicméně první české dabingové pokusy vznikly v Československu už na začátku 30.let. Přemluvení zahraničních filmů je třeba od počátku rozdělit na komentářové dabingy dokumentárních filmů (i jim budeme věnovat jistou pozornost) a dialogové dabingy hraných filmů. Komentářové dabingy dokumentárních filmů jsou vyráběny od roku 1930 jen s malými přestávkami dodnes. V 30.letech vznikla většina z nich ve studiích společnosti AB, zprvu ve zvukovém ateliéru na Vinohradech, později už na Barrandově. Vyráběla je však také jiná česká studia a několik jich vzniklo také v zahraničí, v USA a Francii. V druhé polovině 40.let převzal jejich výrobu ve znárodněné československé kinematografii Krátký film a v průběhu 50.let Studio pro úpravu zahraničních filmů, zprvu součást Rozdělovny filmů, později Krátkého filmu a nakonec Filmového studia Barrandov. Nejstarší zatím bezpečně zjištěný komentářový dabing byla česká verze amerického cestopisného filmu Na lovu tygrů v Indii, vyrobená v ateliéru AB na Vinohradech v režii Jaroslava Sváry v létě roku 1930. Pravděpodobně nejstarší dochovanou prací je dabing dokumentu Rozpoutaná Afrika se slovním doprovodem Karla Jičínského. Vysoce byly hodnoceny také tři americké cestopisné filmy Přivezte je živá, Divoký náklad a Lov a léčka se slovním doprovodem Františka Smolíka.
První dialogový dabing hraného filmu byl proveden v závěru roku 1933 na americkém filmu Na stopě. Práce režiséra Miroslava Geberta, který přeložil originál, napsal dialogy, dabing režíroval, namluvil několik rolí a sám materiál sestříhal bez smíchání s hudbou a ruchy, musela diváky od dabingu spíše odrazovat. Ještě hůře dopadl dabing francouzského dramatu Marie, propuštěna z morálních důvodů, vyrobený v roce 1934 v Budapešti. Naopak vysoce byl hodnocen dabing francouzského filmu Amok, kletba tropů z roku 1934 podle dialogů Bohumila Štěpánka. Dabingovým vrcholem 30.let byla zřejmě česká verze amerického animovaného filmu Sněhurka a sedm trpaslíků z roku 1938, který se bohužel v tuzemských archivech nedochoval. V letech 1941-1943 byly filmy dabovány také v Brně pro distribuční společnost Excelsiorfilm v režii Josefa Svátka a dochovaný Skandál s Dorou naznačuje, že byly kvalitní.
Klasická éra českého dabingu započala v roce 1949, kdy Československý státní film zahájil pravidelné a dosud nepřetržitě trvající dabování hraných filmů do filmové distribuce. Úpravu dialogů a dabingovou režii zahájili již zmíněný Miroslav Gebert a Josef Hašler, k nimž se ještě do poloviny 50.let připojili Irena Skružná, Jaromír Kerouš, Blanka Nováková, Věra Barešová, Antonín Klimeš, Pavel Blumenfeld, Ludvík Žáček a Václav Kubásek, později Karel Vrba. Prvním poválečným dabingem hraného filmu byla Gebertova Nebezpečná křižovatka s Bohušem Záhorským, Františkem Kreuzmannem, Jaroslavem Marvanem, Bohumilem Švarcem a dalšími. Následoval Hašlerův dabing filmu Pod cizím jménem s Vladimírem Šmeralem a Antonií Hegerlíkovou a Gebertova režie dvouepochového filmu Stalingradská bitva s Jiřím Plachým v roli Stalina. První dabingy byly natočeny pro mluvené slovo v nepříliš vhodném hudebním studiu Filmového symfonického orchestru Ve Smečkách, v polovině roku 1950 pak bylo otevřeno první stálé dabingové studio v bývalém kinu Sport na Smíchově. Ke zvýšení produkce až na desetinásobek počátečního množství bylo na konci 60.let otevřeno druhé stálé dabingové studio ve zrušeném kinu Sparta v Michli.
V polovině 60.let přišli do filmového dabingu dosavadní režiséři hraného a dokumentárního filmu Václav Krška, Čeněk Duba a K.M.Walló. Posledně jmenovaný se pak na následující čtvrtstoletí stal zřejmě nejvýznamnějším tvůrcem českého filmového dabingu, spoluzakladatelem české dabingové školy a tvůrcem tzv. autorského dabingu. V něm se dabingová režie, úprava dialogů dotvářená během natáčení a většinou i překlad spojují v jeden autorský rukopis. Na začátku normalizace se stalo barrandovské dabingové studio útočištěm pro filmové tvůrce se zákazy za jejich postoje a tvorbu (Radovan Kalina, Ladislav Helge, Jan Moravec, Zdenek Sirový, Vít Olmer). V 70.letech se stal dabingovým režisérem i dlouholetý vedoucí studia Bedřich Fronk a od ruchařů přešla na pozici režisérky posléze velmi plodná Marie Fronková, tvůrkyně řady originálních a stabilních dabingových spojení. Na přelomu 70. a 80.let přišla do barrandovského dabingu poslední „předrevoluční generace“ režisérů (Pavel Klemens, Lumír Cihlář, Miroslav Kubišta, Elmar Kloss ml., Zdena Klimentová). I když někteří přicházeli z nedostatku jiného uplatnění u filmu, odvedli v dabingu kvalitní práci a nejvýznamnější z nich, Elmar Kloss, se mu věnuje dodnes.
Režiséři si zprvu sami i upravovali dialogy, ale v polovině 50.let se tyto profese důsledně rozdělily. Filmový dabing pak v úpravě dialogů spolupracoval s řadou významných překladatelů, scénáristů a dramaturgů (Bohumil Štěpánek, Rudolf Vodička, Eva Bezděková, Jaromíra Kryslová, J.Z.Novák, Oldřich Kautský, Jaroslav Piskáček, Bohumíra Peychlová, Zdena Psůtková, Erich Sojka, Jiří Křižan, F.B.Kunc, Olga Walló, Věra Pokojová ...). V osobě K.M.Walló se práce na úpravě dialogů a režii začala opět koncentrovat v jedné osobě, což se na začátku 80.let u řady titulů stalo opět standardem.
Po celou dobu se filmovému dabingu také dařilo udržet stálé a zkušené techniky, zvukaře (Blažej Bernard, Karel Zákora, Hanuš Silvera, Milan Bor, Lubomír Zajíc, Václav Suchánek, Tomáš Bělohradský, Ivo Novák, Václav Hálek, Jaromír Svoboda ...), střihače (Karel Höschl, Alois Vobora, Josef Seidl, Josef Barták, Zdena Antonyová, Marta Geržabková, Jana Boháčová-Stejskalová, Lumír Cihlář, Jiřina Skalská, Pavel Perna, Hana Fišárková ...) a ruchaře (Bohumír Brunclík, Marie Fronková, Jitka Zvirocká, Jitka Machová ...).
S prací všech těchto uměleckých i technických tvůrců českého filmového dabingu 30.-80.let se chceme seznámit v našem cyklu, stejně jako se slavnými i neobvyklými spojeními dabérů s herci. Do programu chceme zařazovat výlučně nebo téměř výlučně tituly s původními dabingy, které se staly pro diváky nedostupnými, neboť nejsou reprizovány v televizích ani nevyšly na půjčovních a prodejních médiích.
Na závěr je třeba dodat, že vedle Československého státního filmu byla významným výrobcem dabingu v 60.-80.letech také Československá televize. Dabing vyráběla ve studiích v Praze, Ostravě a posléze i v Brně, nejprve přímo do vysílání (živý dabing), později už záznamem na klasická filmová média (zejména úzký film 16 mm) a nakonec přímo na magnetický záznam obrazu a zvuku (video). Také Československá televize disponovala vynikajícími uměleckými a technickými tvůrci a vyrobila řadu výborných dabingů, ale odlišný formát záznamu televizních děl nám bohužel neumožňuje představit je v Ponrepu. Některá starší díla televizního dabingu však naštěstí stále žijí díky jejich renovacím a synchronizacím v České televizi na renovované obrazové kopie ze zahraničí a některá také vydáváním na půjčovních a prodejních médiích.

Z rozšířeného programu promítací síně Ponrepo, Praha 2011.

[Historik]

V úterý 12.dubna a ve středu 13.dubna v době cca 9,00-13,00 se uskuteční v Praze studijní projekce nejstarších dochovaných českých dabingů, které jsou k dispozici pouze na nitrátových kopiích (hořlavém filmu) a není proto možné jejich zařazení do našeho cyklu:

Rozpoutaná Afrika (Adventures in Africa), USA 1930, dabing 1932
Na stopě (Trailing the Killer), USA 1932, dabing 1933
Marie, propuštěna z morálních důvodů (Marie, légende hongroise), Francie 1933, dabing 1934
Amok, kletba tropů (Amok ...!), Francie 1934, dabing 1934
Rapsodie Baltu (Rapsodia Baltiku), Polsko 1935, dabing 1937
Skandál s Dorou (Dora Nelson), Itálie 1940, dabing 1942

Případní zájemci o účast (pouze závazně!) se mohou ozvat SZ, sdělím detaily.

[Historik]

Laurel a Hardy zdědili ostrov.jpg (55.52 KiB) Zobrazeno 7125 x

Pátek 13. května 2011, 17:30 hodin
Laurel a Hardy zdědili ostrov
(Atoll K)
Francie-Itálie 1951 / 1976
90 minut
Režie: Léo Joannon / K.M.Walló
Hrají: Stan Laurel, Oliver Hardy / Otto Šimánek, Oldřich Musil

Film Atoll K, známý též pod názvem Utopia, je z evropského hlediska prvním poválečným a současně úplně posledním filmem Laurela a Hardyho. Byl natočen ve francouzsko-italské koprodukci v roce 1951 jako reakce na nezájem o někdejší slavné komiky v poválečném Hollywoodu. Nebyl však úspěšný a k výrobě dalších evropských filmů této dvojice tak nedošlo. Podle některých názorů působí značně zestárlí, nemocní a unavení komici spíše smutně, ale podle jiných názorů se tímto titulem rozloučili s filmem více než důstojně ...
Český filmový dabing je mladší ještě o další čtvrtstoletí. Zatímco Laurel a Hardy se tímto titulem s filmem rozloučili, náš cyklus o českém dabingu jím začíná. Zcela záměrně a symbolicky, neboť nejstarší česky dabované tituly ze začátku 30.let nejsou dochovány nebo se nacházejí v archivních fondech jen na nitrátových podložkách („hořlavém filmu“). Začátek 30.let, kdy dabing vznikl, si proto připomeneme jen symbolicky právě na filmu dvou proslulých komiků, kteří jsou jedním ze symbolů přelomu 20. a 30.let. Díky svému projevu, na rozdíl od mnohých jiných slavných herců, bezproblémově přešli z němého na zvukový film. Pokusme se prostřednictvím černobílého filmu a dvou komiků z přelomu němé a zvukové éry filmu symbolicky vrátit na začátek 30.let ...
Stejně tak symbolicky začínáme prací tvůrce tzv. autorského dabingu, spolutvůrce české dabingové školy a jednoho z nejvýznamnějších tvůrců českého dabingu, režiséra K.M.Walló (1914-1990), s jehož tvorbou se v našem cyklu setkáme ještě několikrát. I při přípravě tohoto dabingu zřejmě tradičně nehledal dabéry s podobnými hlasy, ale podobné herecké typy. Na hlavní představitele obsadil našeho pána s černou buřinkou, „pana Tau“ Otto Šimánka a českého „hardyovského“ tlouštíka Oldřicha Musila. Otto Šimánek nepatří k nejznámějším dabérům, ale tato jeho práce není rozhodně ojedinělá. Připomeňme alespoň jeho přetlumočení Petera Sellerse ve filmu Byl jsem při tom či Laurence Oliviera jako Krále Leara. Oldřich Musil patřil se svým charakteristickým zastřeným hlasem několik desetiletí ke špičce českých dabérů, který propůjčoval svůj hlas výrazným vedlejším postávám. V dalších rolích uslyšíme hlasy „kmenových“ dabérů tohoto režiséra, Consuely Morávkové, Miroslava Moravce, Karla Richtera, Petra Olivy, Soběslava Sejka, Jiřího Brudera, Alfreda Strejčka a dalších.

Z rozšířeného programu promítací síně Ponrepo, Praha 2011.

[Historik]

Jo.jpg (50.17 KiB) Zobrazeno 7125 x

Pátek 13. května 2011, 20:00 hodin
Jo
(Jo)
Francie 1971 / 1973
85 minut
Režie: Jean Girault / K.M.Walló
Hrají: Louis de Funès, Claude Gensac / František Filipovský, Libuše Švormová

Film Jo vznikl na vrcholu Funèsovy popularity na začátku 70.let a patří k těm, na něž jsou rozporné názory. Podle některých neoplývá takovou dějovostí, jako jeho filmy z 60.let, podle jiných však právě jeho filmy z doby krátce před dlouhodobým onemocněním, které ho na několik let zcela vyřadilo z filmování, představují vrchol jeho osobité komiky ...
K menší popularitě tohoto filmu u nás možná přispívá i skutečnost, že film samotný i původní český kinodabing se našemu divákovi důsledně vyhýbají. Po skončení původního promítacího monopolu ho pravděpodobně nikdy neuvedla předrevoluční Československá televize, nikdy nevyšel ani na půjčovních a prodejních médiích a jediné porevoluční uvedení v komerční televizi bylo spojeno s novým dabingem – nutno dodat, že rovněž ve svébytném přetlumočení Funèsovy hlavní role Jiřím Císlerem.
Také zařazení tohoto titulu do první projekce v našem cyklu je symbolické. Louis de Funès a František Filipovský představují nejznámější a zřejmě i časově nejstabilnější spojení herce a dabéra v českém dabingu. Ať už právem či neprávem, je toto spojení jedním ze symbolů českého dabingu 60.-80.let. Celkem jsme napočítali úctyhodných 26 filmů, ve kterých František Filipovský propůjčil svůj hlas tomuto francouzskému komikovi. První byla zřejmě Výhodná koupě v roce 1963 (předtím, na konci 50.let, daboval Funèse zřejmě ve dvou filmech Bohumil Bezouška) a poslední Grand Restaurant pana Septima v roce 1987 ...
Režisér K.M.Walló nebyl příznivcem hledání univerzálních „dvorních“ dabérů. Tvrdil, že rejstřík projevů herců a jejich dabérů není totožný a že obsazování univerzálních dabérů je na škodu umělecké úrovně dabingu. Právě v jeho pracích se snad nejčastěji setkáváme s překvapivými výběry dabérů namísto již ustálených spojení. K.M.Walló patřil s Irenou Skružnou a Ludvíkem Žáčkem také k nejčastějším „funèsovským“ režisérům (Senzační prázdniny, Tonoucí se stébla chytá, Oskar, Jo, Pošetilost mocných, Fantomas, Četník a mimozemšťané). Obsazení Františka Filipovského na postavy Louise de Funèse patřilo k těm výjimkám, které, jak sám Walló uvedl, rád dělal. I v dalších rolích uslyšíme hlasy tehdejších špiček českého filmového a televizního dabingu, Josefa Větrovce, Soběslava Sejka, Eduarda Cupáka, Evy Jirouškové, Stanislava Fišera, Ivo Gübela a dalších.

Z rozšířeného programu promítací síně Ponrepo, Praha 2011.

[Ištván87]

Chtěl bych se zeptat jak to bude se vstupným??? Jestli to bude stejné jak je to napsané na stránkách PONREPA, tak bych radši aby mi to někdo vysvětlil, protože jsem to nepochopil... Jestli se na tento cyklus vztahují jiné podmínky, tak mi prosím řekněte jak to je Díky...